1115 – kníže Vladislav I. daruje Štěpánovice kladrubskému klášteru (tzv. zakládací listina kladrubského kláštera – verze A, falzum ze 13. století)
1186 – potvrzeno držení Štěpánovic v majetku kladrubského kláštera (K.J.Erben, Regesta I. 176)
1189 – patrně mylná informace F. Teplého (kniha o Švihově a okolí, str. 373) o kostelu ve Štěpánovicích, že by již v tomto roce jako dědina kladrubského kláštera byl připomínán jako farní a že až ve 14. století měl vlastního plebána (mylný odkaz na Erbenova Regesta I. 453 – Erben zachycuje Štěpánovice až na str. 455 v listině, jíž je kolem r. 1239 potvrzeno kladrubskému klášteru držení dosavadních statků)
1367 – podací právo farního kostela ve Štěpánovicích vlastní rytíř Otík ze Štěpánovic – 2.11.1367 podává nadaci (fundaci) tomuto kostelu z pole ve Lhotce u Týnce. Ve 14. století má kostel svého kněze (Catalogus dioeces. Bohemo-Budvicensis pro anno domini 1927, 23 – J.Trajer: Historisch-statistische Beschreibung der Diocese Budweis, Budweis 1862, str. 202)
1384 – štěpánovický kostel doložen jako farní. Fara byla v místě, kde dnes stojí dům č.30. Po husitských válkách již neexistuje.
1398 – majitelé Otíkovi bratři Jindřich a Bušek, kteří se nazývají Štěpánovci ze Štěpánovic
1403 – na Štěpánovicích sídlí asi jen Bušek
1419 – neznámí majitelé (první pražská defenestrace, začátek husitských válek)
Do 1434 – zánik štěpánovické farnosti, přifaření zřejmě ke Švihovu (doba husitská 1419-34). V okolí zaniká Újezd (tvrz u Štěpánovic), na klatovském předměstí je zničen dominikánský klášter.
1440 – Štěpánovice vlastní Jan Steblenec z Drachkova – vlastní také tvrz Beztahov a tvrz Drachkov (8km od Votic)
1454 – majitelem je Jindřich Tréhuba ze Štěpánovic
1500 – majiteli Chlumčanští z Přestavlk
1516 – Václav Chlumčanský z Přestavlk prodává Štěpánovice Janu Jeníškovi z Újezda, důvěrníku krále Ferdinanda I., podkomořímu Království českého, znalci zemského práva.
1565 – zemřel Jan Jeníšek z Újezda. Nástupcem se stal jeho syn Burian Jeníšek z Újezda.
1599 - zemřel rytíř Burian Jeníšek z Újezda. Bojoval v tureckých válkách. Byl pohřben ve štěpánovickém kostele (náhrobní kámen pod kůrem). Po něm se stávají vlastníky jeho synové.
1617 – Přibík Jeníšek z Újezda kupuje od svých bratrů celé dědictví štěpánovické. (Byl právníkem, studoval v Ingolstadtu, r. 1615 rada pražského purkrabského úřadu, r. 1616 písař Menších desk království Českého, r. 1623 purkrabí karlštejnský ze stavu rytířského, r. 1624 královský podkomoří, r. 1640 nejvyšší písař a rada císařský, člen sboru místodržících, kteří spravovali zem v nepřítomnosti panovníka)
Po 1620 – zhotovení oltářů ve štěpánovickém kostele, pravděpodobně Přibíkem Jeníškem (1. pol 17. st.)
1631 – Přibík Jeníšek nechal zhotovit na oltáře 6 cínových svícnů s letopočtem 1631 a znaky své manželky Kateřiny z Talmberku
Před 1638 – patrně Přibík Jeníšek zvětšuje kostel (přední část krovu je z 1. poloviny 17. století), rozšíření oken, postavena empora (kůr).
1638 – 9. září prodává Přibík Jeníšek z Újezda Štěpánovice klatovským jezuitům. Ti přistavěli ke kostelu kobku (předsíň na jižní straně kostela).
1639 – žáci jezuitského gymnázia v Klatovech za doprovodu ctěných mužů i žen konají děkovný průvod ke kostelu sv. Michaela do Štěpánovic
1645 – Štěpánovice vydrancovali Švédové
1647 – svým průtahem k Chebu zatížila Štěpánovice císařská vojska
1651 – je datován zvon s obrazy sv. Václava, Víta a Martina, který v kostele doposud zvoní.
1660 – další prosebný průvod ustanoven z Klatov do Štěpánovického kostela za účasti měšťanů, lidu i jezuitů.
1661 – jezuité doprovázeli procesí Klatovanů do Štěpánovic dvakrát do roka
1670 – nejmenovaná žena odkázala svůj majetek štěpánovickému kostelu a byla jezuity s poctou pohřbena na zdejším hřbitově.
1671 – latinská mariánská družina Neposkvrněného početí Panny Marie, působící při klatovské jezuitské koleji, vykonala pouť do Štěpánovic v den zjevení sv. Michaela (8. května).
1674 – jezuité staví novou zeď okolo hřbitova a pokrývají ji střechou proti nepřízni počasí.
1678 – smírně vyřešen spor mezi březnickým pánem Janem Josefem Jeníškem z Újezda a klatovskými jezuity ve prospěch držení Štěpánovic v rukou Tovaryšstva Ježíšova.
1684 – jezuité ustanovují prosebné průvody do Štěpánovic ke Čtrnácti svatým pomocníkům, jimž byl zasvěcen boční oltář ve zdejším kostele.
1689 – jezuité zvedají střechu nad presbytářem, opatřenou novou věžičkou s datovaným křížkem 1689, přistavěna sakristie, do velké věže umístěn zvon Fr. Xaverský datovaný 1689. Střechy jsou kryté šindelem.
1694 – jezuité prodávají Štěpánovice hraběti Františku Maxmiliánovi Otovi Černínovi z Chudenic, pánu na Švihově.
1699 – slouží ve Štěpánovicích kněží švihovští (dvě mše svaté ročně – v den sv. Michaela a o svátku jeho Zjevení).
1706 – tvrz sešlá, kostel patrně také
1713 – mše svatá se slouží jen poutní a po dušičkách. Ve vsi bydlí jen 10 chalupníků a obyvatelé dvora.
1719 – Štěpánovice, Dehtín a Vícenice mají dohromady 185 duší
1729-42 – slouží švihovský kněz V.Tampl ve Štěpánovicích každou neděli.
1743 – 49 – slouží O.Stella ze Švihova ve štěpánovickém kostele každou 3. neděli.
1735 – Černínové opravují kostel i vnitřní výbavu (lavice a kazatelna zachovalé).
1737 – přestavba kostela (loď zakryta plochým stropem), před přestavbou bylo presbyterium klenuto žebry do kříže, na věž dána nová stanová střecha s lucernou.
1747 – největší zvon pro Štěpánovice ulit v Plzni
1758 – ve Štěpánovicích zuří hlad a epidemická nemoc
1762 – jsou datovány lavice v kostele
1784 – Štěpánovice přifařeny ke Klatovům, zatímco Dehtín a Vícenice zůstávají ve švihovské farnosti.
1805 – Štěpánovice drancují francouzští vojáci
1816 – založeny fundační mše sv. M. Černým (ročně dvacet mší svatých slouženo duchovními z Klatov), dále jsou tu slouženy bohoslužby o dušičkách, o jednom křížovém prosebním dni, o pouti ke svatému Michaelovi, zádušní mše, na začátku a konci školního roku a dvakrát do roka, kdy školní mládež přistupuje ke stolu Páně. Celkem šlo průměrně o třicet mší svatých ročně.
1848 – kostel je z iniciativy klatovského kaplana P. Špaťhy obílen, klenba nad oltářem okrášlena modrou barvou v kruhových ozdobách a zem okolo kostela vytarasena cihlami. Na věži tehdy byly 3 zvony – největší z roku 1747 ulitý v Plzni, menší bez nápisu a třetí Fr. Xaverský z roku 1689.
1888 – vyjmutí kostí z hrobů Vícenických a Dehtínských a jejich uložení pod kříž uprostřed hřbitova na severní straně. Vše podle příkazu chudenické vrchnosti.
1892 – v kostele oškrábány zdi a nelezeny fresky, kostel obílen, odstraněna zem kolem severní a západní strany zdi kostela a věže
1893 – datován krov nad západní polovinou kostela
1895 – střecha kostela je přikryta taškami, nad presbytářem položeny tašky na šindel
1897 – odcizení skleněného, v ohni zlaceného kalichu
1899 – v Soupisu památek v klatovském okrese se uvádí, že ve štěpánovickém kostele bronzová kropenka z doby založení, šest cínových svícnů s erby a letopočtem 1631 a dále dva zvony ve věži (1. s obrazy sv. Jana Nepomuckého a Nanebevzetí Panny Marie, 2. s obrazy sv. Floriána a sv. Bartoloměje).
1905 – Černínové opravují věž a střechu kostela, kostel i věž jsou zvenku i uvnitř obíleny, část podlahy vydlážděna šachovitě černou a bílou dlažbou, pořízeno harmonium, jsou zrušeny fundační mše svaté.
1906 – Černínové opět opravili věž a střechu kostela poškozené větrem a na věž dali nový křížek (tesař Bláha Karel z Lučice).
1917 – válečná sbírka kovů, zrekvírovány 2 zvony
1920 – neznámý pachatel ukradl 6 velkých cínových svícnů
1925 – 5. července posvěceny nové zvony pořízené z milodarů, oprava ve velké věži (tesař Josef Písařík z Poleně)
1934 – oprava střechy, střecha zchátralá a nad chorem spadl strop
1941 – oprava oltářů akademickým malířem Tomáškem z iniciativy P. Muchky
1953-55 – výměna stropního trámu, do malé věžičky zavěšen malý zvon
1957 – vybílen vnitřek kostela, akademický malíř František Pulec vymaloval na strop holubici, rozebrána kamenná zeď na severní straně hřbitova, hřbitov rozšířen a oplocen betonovými panely, z kostelní střechy odstraněny tašky a místo nich položeny eternitové šablony, osazení měděných okapů.
1971-75 – postupně zbourána západní, východní a jižní zeď hřbitova a areál oplocen betonovými panely.
1980 – v interiéru kostela odstraněny postranní oltáře, cihly pod lavicemi zality betonem, kobka vydlážděna mramorovou dlažbou, v sakristii položeny žluté kachličky, stěny celého kostela ve výši 1,5m nahozeny novou cementovou omítkou, výmalba, dveře pobity dubovými vlysy, opravena věž a báň potažena mědí, celý kostel nahozen břízolitem.
1991-92 – kostel vykraden, odcizeny dřevěné sochy sv. Pavla a Řehoře, andělíčci z postranních oltářů a sloupky ze svatostánku
2009-11 celková oprava kostela:
- U věže a jižní předsíně vybetonovány nové základy
- Vybudování vysoušecích vzduchových kanálů kolem celého kostela
- V interiéru kostela odstraněna betonová omítka z obvodového zdiva celého kostela (presbytář, loď, sakristie, kobka) do výše 1,5m a nahrazena novou vápennou omítkou
- V jižní předsíni (kobce) zpevněn strop po vyklizení půdního prostoru, nově omítnut štít a na něm obnoven jezuitský znak
- Výměna starých oken za nová dubová včetně výplní z bucnů vsazených do olova (kopie původních oken), ponecháno jedno původní okno mezi sakristií a presbytářem
- Vyklizení půdního prostoru věže a nad lodí
- Výměna stropních trámů nad lodí a vyprotézování krovu
- Podbití a nahození stropu
- Nová výmalba interiéru celého kostela
- Nad presbytářem výměna dřevěné konstrukce věžičky, lucerna potažena mědí, opatřena měděnými žaluziemi a zrestaurován křížek, krov nad presbytářem stažen lany
- Na věži výměna celé dřevěné konstrukce mimo zvonové stolice a čtyř trámů, celá střecha věže potažena mědí (v původním stavu zůstala kopule nad tamburem), nová cibule a železný kříž šopovaný zinkem.
- Dozděno klenutí oken a spraveny trhliny ve zdivu věže, do oken na věži vsazeny dřevěné žaluzie, ve věži položeny nové podlahy
- Na lodi, presbytáři a sakristii stržena stará eternitová krytina a položena nová střecha z tašek a nové latě
- Oprava oltáře, do oltáře vsazen obraz – fotografie (kopie původní dřevěné sochy svatého Michaela archanděla), dále na oltář vráceny dva točité sloupy a celý vrch retabula s anděly (strženo při vloupání do kostela)
- Oprava lavic (výměna ztrouchnivělých částí)
- Úprava terénu kolem kostela a za hřbitovní zdí
